Můj život ani omylem nebyl procházka rozkvetlým Petřínem, ba právě naopak.
Do pekla jsem měla několik zkratek, a i když to trvalo opravdu dost dlouho, a stálo to hodně sil a odhodlání, nakonec jsem se mu dokázala vyhnout…

Nemoci, předčasná úmrtí v rodině, rozvod, lži a zrady, skluzavka do finanční propasti, posléze sebevražda otce mých dětí, bezdomovectví…
Kromě toho mám za sebou 12 narkóz, 9 operací všeho možného, slepákem počínaje a srdcem konče.
To, co mi marodit mohlo, mi marodilo. Včetně toho srdce a duše.
Mám za sebou tolik bolesti, že by to bylo na román.

► Zatím  kniha povídek „Záchranná brzda“

Ale: jsem Beran, tvrdá palice. Nikdy jsem se nevzdávala, nikdy.
Můj starší syn mi hodně pomohl, když jsem zůstala bez peněz i bez střechy nad hlavou, vzal mě k sobě se slovy: ,, Dlužím ti víc, vychovala jsi nás sama…“

Když jsem se po roce trochu finančně vzpamatovala, sehnala jsem za pár peněz starou dřevěnou chatu, kde nebylo nic, kromě elektřiny.
Ani voda, ani topení, ani WC (jen venku kadibudka), o koupelně ani nemluvě. Jen dvě zatuchlé, zaneřáděné místnosti.

Chatu mnoho let nikdo nepoužíval. Neřešila jsem nepodstatné detaily, šlo mi lokalitu.
Věděla jsem, prostě jsem věděla, že všechno ostatní už zvládnu!
Byla jsem si nemírně vděčná, že mám konečně střechu nad hlavou!

Na první dobrou jsem se nastěhovala a udělala tlustou čáru pod svým předchozím životem.                             
Byl červenec 2016. První dva měsíce jsem jenom uklízela. Od rozednění do tmy. Mnohdy jsem se zapomněla najíst a celé dny makala. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem jednou usnula vkleče u kýblu s vodou, když jsem zase vytírala (pro všechnu vodu jsem chodila do studánky, tedy pokud nepršelo a nechytala jsem ji z okapu).

Metráky odpadků, zahrabaných v lese pod chatou. (Detaily vynechám).
V létě bylo v chatě na omdlení a v zimě mnohdy kosa jako v ,,eskymácký tělocvičně“, že jsem musela rozbíjet ráno kladívkem led v kýblu, abych si mohla udělat čaj.
Bylo to náročný, a bylo to náročný hodně. No taky už mi dávno není třicet :o)
Když jsem to dala do jakžtakž obyvatelného stavu, abych tu mohla fungovat, zase jsem intenzivně pracovala, abych měla peníze na rekonstrukci.

Trvalo to následujících  skoro 5 let. 
Mám bydlení, které už se dá považovat za běžný standard. Včetně koupelny s WC a s tekoucí vodou. Která je ovšem dešťovka.
► O tom, jak jsem to vymyslela, jsem napsala příručku.

Naučila jsem se, že lze udělat ,,z p*du kuličku“, jak říkávala moje babička.
Dnes vím, že každý problém nějaké řešení má. Vždycky! 
Všechno jde, jen malé děti se musí nosit! 

NE, nebylo to snadné, ale hodně mi to dalo.

Jsem jiná. Jsem životem a touhle zkušeností poučená a naučená. A přijímám vše, co přichází…

Jsem expert na zvládání problémů, na využívání zdrojů na maximum, expert na vymýšlení alternativ tam, kde zpočátku žádná alternativa není.

Své mnohaleté zkušenosti předávám dál, lidem pomáhám celý život a pomohu i Vám.

A jak Vám mohu pomoci se dozvíte třeba na této stránce…třeba…

O své zkušenosti , nápady, fígle, vhledy a inspiraci ze života a přírody se ráda podělím i s Vámi…

Nebojte se mi napsat. Třeba Váš příběh…
                                          Karla