Celý život je rozporuplný….a uspěchaný…
a když ti dovolí se na chvíli zastavit při honbě za skývou,
potkáš třeba i tohle…jako já včera (zážitek z března 2008)
Japonská zahrada……….
… na první pohled kameny rozházené po zahradě…….
… řekla bych…….
…kameny…..miluju, dávají mi sílu……sbírám je……..
mám v obýváku skalku…….a spoustu kytek…..
…jdu nahoru podél koryta suchého potoka a rozšíření v jednom místě, ostrov….a podobenství s vagínou je natolik nápadné, že…
…se prostě zeptám, zda to je jen náhoda, nebo…?……
a celá zcepenělá náhle s mrazením v zádech poslouchám, co že vlastně suchý potok a zahrada symbolizuje….
… cestu života….prvopočátek bytí…vagínu i penis…..
….zplozeni, lůno, plod…..zrození, peripetie, rodiče, prarodiče, děti…nevěry, nemoci, smrt…cesta k Bohu…
A taky…..Křížová cesta…..Jidášova zrada,
Turínské plátno…všechno je schované v kamenech……..
a najdeš to tam…každý tam vidí to své……
….a já tam stála, na kamenné cestě, koukala vzhůru , tam, kde se potok náhle zlomí, prudce zúží…….a pokračuje o stupeň výš uzounkým chodníčkem, plným ostrých kamenů……až k Bohu, k vykoupení…..
….koukala jsem se až k velikému menhiru, který se schovává za kopcem
….a u kterého je konec……nakročená noha zůstala viset v prázdnotě a já…. něco mi zabránilo tam vstoupit
…..svítilo mi do tváře jarní slunce …….a já brečela jako želva…..škytala jsem nahlas a nemohla to zastavit……
…..nečekala jsem tak hluboký zážitek a o to víc mě to zaskočilo…
…z těch kamenů na mě vtrhla historie, syrová bolest lidství a jááááá……..si s tím v daný moment neuměla poradit….
Vnitřně jsem mela naléhavý pocit, ze je beran ve mně sražen na kolena……
…poprala jsem se s tím, i když jsem to odstonala……
…vím ale jistě, že se tam budu vracet…musím se tam vrátit pro sílu, kterou jsem tam nechala….
