Jeden všední den – JSEM ZPĚT

 

Vrátila jsem se na ,,japonskou zahradu´´, která mě na jaře tolik poznamenala….
Trvalo to dlouho, než jsem našla odvahu..
Než jsem našla sílu…se tam vrátit…

Bála jsem se, i když bych neuměla říct, čeho vlastně…
Ale věděla jsem, že tam musím jít znovu…věděla jsem to už tehdy…

Slunce se snažilo z posledních sil bojovat s přicházející zimou a sychravými dny.
Dneska se mu to povedlo.

Vcházím ,,lítacimi´´ vrátky na zahradu
…suchý potok, který značí symboliku života, má dnes úplně jiný náboj…

Není tak ,,ostrý´´, není stejný jako před půl rokem…

Řeklo by se…pořád stejné kameny…pořád stejně vytýčená cesta

Ale..nejsou stejné, připadalo mi, jakoby mě doslova vítaly…

Pomalu jdu korytem nahoru, podzimní paprsky slunce mě šimrají ve vlasech…a já opatrně našlapuji, studené kameny jakoby se bály skřípat nahlas…
koryto je místy prorostle býlím, na jeho okraji se zářivě blýskají rudé šípky, kontrastující s dozrálými tmavomodrými trnkami.

Když se koryto zlomí a cestu mi zastaví plochý vertikální kámen, symbolizující životní zlom, už nezaváhám jako tenkrát, už vím, co musím udělat…

 

 

Opatrně vystoupím na břeh a …a jdu na konec. Nebo na začátek?

Bůh…Víra…Naděje .Síla…Láska…Touha…Mozná touha najít sebe samu, své JÁ. Asi…Je úplně jedno, jak tomu kdo říká.

Monumentální, největší kámen, který tu najdete, dominující celému prostoru, mě vlídně vítá.

Cosi mě přinutilo a já pokládám obě dlaně na jeho studené tělo, tváří otočená k potoku, kterým jsem sem přišla, zakláním hlavu do modrého podzimního nebe, vlhkýma očima pozoruji, jak  se ve větru točí voňavé listí a tiše se…ne, asi to ani není modlitba…jen prosba…

Prosba o zdraví…sílu…trpělivost…pokoru…lásku…prosba o život…

Nevím, jak dlouho jsem tam stála, ale že můžu  odejit jsem zjistila až  tehdy, když mě kámen  začal pálit do dlaní…

Našla jsem, co jsem tam ztratila…a…mnohem…mnohem víc…!!!

07.07.24

 

Shares

Jeden všední NEVŠEDNÍ den

Celý život je rozporuplný….a uspěchaný…
a když ti dovolí se na chvíli zastavit při honbě za skývou,
potkáš třeba i tohle…jako já včera (zážitek z března 2008)

Japonská zahrada……….
… na první pohled kameny rozházené po zahradě…….
… řekla bych…….
…kameny…..miluju, dávají mi sílu……sbírám  je……..
mám v obýváku skalku…….a spoustu kytek…..
…jdu nahoru podél koryta suchého potoka a rozšíření v jednom místě, ostrov….a podobenství s vagínou je natolik nápadné, že…
…se prostě zeptám, zda to je jen náhoda, nebo…?……
a celá zcepenělá náhle  s mrazením v zádech poslouchám, co že vlastně  suchý potok a zahrada symbolizuje….
… cestu života….prvopočátek bytí…vagínu i penis…..
….zplozeni, lůno, plod…..zrození, peripetie, rodiče, prarodiče, děti…nevěry, nemoci, smrt…cesta k Bohu…
A taky…..Křížová cesta…..Jidášova zrada,
Turínské plátno…všechno je schované  v kamenech……..
a najdeš to tam…každý tam vidí to své……

 

….a já tam stála, na kamenné  cestě, koukala vzhůru , tam, kde se potok náhle zlomí, prudce zúží…….a pokračuje o stupeň výš uzounkým chodníčkem, plným ostrých kamenů……až k Bohu, k vykoupení…..
….koukala jsem se až k velikému menhiru, který se schovává  za kopcem
….a u kterého je konec……nakročená noha zůstala viset v prázdnotě a já…. něco mi zabránilo tam vstoupit
…..svítilo mi do tváře jarní slunce …….a já brečela jako želva…..škytala jsem nahlas a nemohla to zastavit……
…..nečekala jsem tak hluboký zážitek  a o to víc mě to zaskočilo…
…z těch kamenů na mě vtrhla historie, syrová bolest lidství a jááááá……..si s tím v daný  moment neuměla poradit….

Vnitřně jsem mela naléhavý pocit, ze je beran ve mně sražen na kolena……

…poprala jsem se s tím, i když  jsem to odstonala……
…vím ale jistě, že  se tam budu vracet…musím se tam vrátit pro sílu, kterou jsem tam nechala….

Shares

Chodím k šamanovi

Když jsem před spoustou let (musí to být fakt dlouho, protože TV už 22 let nemám) zahlédla v TV jakýsi dokument o tom, jak lidé z Filipín, Novém Zélandu a podobných lokalit, kterým tam s hlubokosklonem místní říkají šamani, léčí vkládáním rukou a do břicha, byla jsem přesvědčená o tom, že to je trik a nějaká ,,masírka“ na diváky.

Tím to pro mě skončilo a v toku života jsem to dááávno pustila z hlavy.
Až do doby cca před čtyřmi roky, kdy se ke mně cestičkami života dostala informace, že jeden takový šaman jezdí do ČR víceméně pravidelně, a že bych ho teda měla vyzkoušet, když: jsi přece taková čarodějka…
No, beru to jako lichotku, protože občas mě vlastní drobné kapesní čarodejnictví samotnou překvapí.
Nejdříve jsem si opatřila reference od těch, od kterých jsem se o tom dozvěděla a kteří šamana absolvovali. Mnozí opakovaně.
A mnozí proto, že už jim šaman zbýval jako jediná naděje, když selhalo všechno ostatní z oblasti tzv. moderní, rozuměj normální, medicíny.

Ti lidé, jak mi mnozí z nich vyprávěli, měli dg. typu carcinom dělohy, skleróza multiplex, Crohnova choroba, neoperovatelný nádor v hlavě, počínající hluchota nejasné etiologie, diabetes mellitus, alkholismus, či  závislost na jiných drogách apod.
Pokračovat ve čtení →

Shares

Zase je kyselej jako šťovík

Bez ohledu na to, jestli se rozhodnete hubnout či nikoliv, je třeba si uvědomit, že valná většina zdravotních problémů je nejen z nadváhy, ale i z překyselení organismu.
Lidské tělo je přizpůsobeno tak, aby, když o ně správně pečujeme, „vydrželo fungovat“ bez problému cca 130 let.
V důsledku současného životního stylu trpíme nemocemi, předčasně stárneme,  a předčasně i umíráme.
Vnitřní prostředí organismu by mělo mít mírně zásaditý charakter.
Tj PH v rozmezí 7,2 až 7,44. Jaké je vaše PH zjistíte jednoduchým způsobem:
Kupte si v lékárně lakmusové papírky(cca 60,- Kč),a počůrejte každý den jeden ráno, na lačno, tzv. první ranní močí. Dle návodu na příbalovém letáku a barevné stupnici zjistíte stav vašeho vnitřního prostředí. Čím je zbarven papírek více do oranžova, tím jste „kyselejší“ 🙁
Pokračovat ve čtení →

Shares

Chcete, ale nejde to?

Je s podivem, jak velmi málo se o tom mluví.
I ve třetím tisíciletí je to jakési nesmyslné tabu skoro jako ve středověku!

Ze všech stran internetu na nás pořád dokola vyskakují informace o osobním rozvoji, tělesné kráse, spokojenosti, úspěchu, štěstí, ale jen zřídkakdy o tom, jak je nesmírně důležité se pravidelně a pořádně ,,vykakat!“

Dokonce je velmi málo používán výraz záchod. Když už se o tom náhodou někde dočtete, tak že ,,šel na onu místnost!“

Přitom je tenhle lidský cyklus životně nejdůležitější.

A bez jakéhokoliv přehánění se na zácpu může umřít! Když se nevyprázdníte delší dobu a neřešíte to, může to být fatální. Zažila jsem to ve špitále několikrát. Jednou tam byla stařenka, která nebyla na stolici 14 dní!!! Žila sama, neměla telefon, a nějací sousedi ji našli,  záchranka ji přivezla víc mrtvou, než živou. Bylo pozdě. Došlo k miserere (zvracení střevního obsahu) a stařenka zemřela (mimochodem i pro personál to byl dost šílený zážitek, který se hned tak nevidí ani ve špitále).

Když musíš, tak MUSÍŠ!  A musíme tam prostě úplně všichni.

Pokračovat ve čtení →

Shares

Půst a jak na něj, aby vám neublížil, ale prospěl

Před pár lety u mě bydlela v pronájmu jedna slečna.
Byla trochu svérázná, svá, zvláštní.
Prostě originál.
Ostatně každý jsme originál.
Do práce jezdila na kole v zimě v létě 40 km za každýho počasí.
Nebo z práce plavala. V létě.
Když jednou přijela domů až druhý den, celá schvácená, vyprávěla, jak vlezla v Holešovicích do Vltavy, věci si uvázala do igelitky kolem pasu s kouskem polystyrenu, a plavala až do Roztok (no, letmým měřením je to po vodě cca 11 km…potěš Pán Bůh), jak na ni lidi mávali a fandili jí, zírala jsem na ni dost vytřeštěně.
Já osobně plavu jak zahřátá kovadlina, čili blbě!
Zasyčím a jdu ke dnu…:(
A dorazila mě, když nahlásila, že se někde vyčerpaná po několika hodinách vyplazila na břeh, tam v trávě usnula jako špalek a spálila si p*delku…
Prý ji probudila až noční rosa, tak se zase „doplazila“ někam na vlak a jela domů.
Byla bezproblémová a klidná.
Byla pro můj život velkým přínosem.
A jak jsem nedávno zjistila, já pro ten její asi taky, tenkrát jsem jí hodně pomohla. Nazývá mě dodnes čarodějkou s dobrým srdcem.
Pokračovat ve čtení →

Shares

Nejde to bez přípravy!

Ráda bych vám poradila jednu věc:

Jestli to SKUTEČNĚ se změnou své váhy směrem ↓↓↓ myslíte vážně a ne jen jako další pokus z mnoha, je třeba se na to připravit.

Ano, já vím, že na téma hubnutí byly popsány tuny papíru a že jste možná pár kilo toho papíru přečetli, ale řekl vám někdy někdo, že i tak jednoduchá věc, jako hubnutí, potřebuje přípravu?

To není ,,hup na krávu a bude tele“, a jestli do toho fakt půjdeme zodpovědně, musíme vědět, co a jak.

Nejjednodušší je začít bezbolestně a nenápadně, aby si toho nevšimlo ani vaše vlastní tělo 😉

Jak?

Jednou v týdnu, nejlepší je pondělí nebo čtvrtek (PO a PŘED víkendem)buďte o hladu aspoň 24 hodin.

Nebo jeden den pijte jenom zeleninový fresh a vodu bez bublinek. Čím víc, tím lépe.

Teď jeden mazec:

Mě nedávno napadlo udělat fresh z kopřiv!

Ano, z kopřiv, čtete dobře!

Je s tím teda šílená práce, měla jsem na rukou troje gumový rukavice, v ruce nůžky,kterými jsem ty kopřivy stříhala rovnou do odšťavovače, zablemcaný do zelena bylo kdeco, ale je to naprostá bomba!

Sešťaví se v poměru asi 4 : 1 (vrchovatá velká nákupní taška kopřiv a necelý litr šťávy).

Na první pohled to vypadá kapku odpudivě, ale chutná to podobně jako fresh třeba ze salátové okurky:)a překvapivě to ani nepálí, ani neštípe, protože tam nejsou ty chloupky :). Když si to naředíte např. se šťávou z mrkve, je to fajn.

Kopřiva je velmi zdravá, a jeden panák tohoto zázraku denně  nebo obden vám vynahradí všechny ostatní potravinové doplňky, které snad užíváte. O dalším kopřizázraku píšu tady.

Ve skleněný lahvi v lednici vydrží až dva týdny, ale čím dřív to vypijete, tím líp.

Vitamíny vám po zádech běhat nebudou, nebojte 🙂

Místo freshe si jeden den můžete udělat třeba ovocný nebo zeleninový den, (nekombinujte ovoce se zeleninou v jeden den, nemělo by se to kombinovat ani ve freshi)  nejlépe je jíst všechno čerstvé.

Samozřejmě bez příloh.

Vše výše řečené můžete vyzkoušet pár týdnů a uvidíte.

Výsledek se určitě dostaví.

Moje kamarádka tohle dělá, když jsem jí to poradila, jinak jí všechno jako jindy (kromě bíleho pečiva), ale polovinu.

Takhle nenápadně BEZ diety zhubla 6 kilo za měsíc 🙂

Tak to taky zkuste 🙂 A držte se…

Shares

Není svíčka jako svíčka

Ještě donedávna jsem o tomhle neměla tušení. Hm…taky nemusím vědět všechno, že?
Takže když jsem se dozvěděla náhodou o tzv. ušních svících, moc pozornosti jsem tomu nevěnovala.
Na co bych si taky strkala svíčky do uší, hm?
Jenže ono je to trochu jinak a ani zdaleka nejde jenom o uši.
Možná jste o tomhle zázraku už slyšeli či četli.
Pokračovat ve čtení →

Shares

Zázrak z pangejtu

…aneb proč po ní šlapeme?

Po čem, ptáte se?
Kopřiva dvoudomá, prachobyčejný „plevel“, který roste na každém rohu a v každé skulině.
Bylina s neobyčejnou sílou k životu.
Padá a znovu vstává.
Pošlapete ji, posekáte, vydloubnete rejčem, a přece ji nejpozději napřesrok vidíte na stejném místě. Nebo jen pár čísel dál. Zase najde sílu vstát a růst dál.
Obdivuhodné.
Měli bychom si z ní vzít příklad.
Možná jsem trošku švihlá, když si přírodu personifikuju, ale když se nad tím jen trochu zamyslíte, je to tak.

Kopřiva je třičtvrtě zázraku.

Pokračovat ve čtení →

Shares

Choďte bosky!

Jestli jste někdy zaslechli slovo Grounding,  je to uzemnění! Čili ► chodit bosky

  • Cukrovku,selhání ledvina chronické záněty skvěle léčí nová metoda, která je stará tisíce let. Mohou za to boty?
    Jedinečná metoda uzdravování, k níž potřebuje pacient jediného lékaře, většího než my všichni.
    Ještě před sto a více lety bylo i u nás docela běžné, že chudší vrstvy obyvatelstva chodily v létě – či dokonce i v zimě – bosky. V tomto ohledu to vypadá, že jsme opravdu „pokročili“:
  • Dnes si boty může dovolit každý.
  • Jenže to není taková výhra, jak si většinou myslíme. Je sice dobré, když nás nezebou nohy, jenže chodit neustále obutý není, jak vyplývá z výsledků nových i starších výzkumů a klinické praxe, tak docela zdravé.
  • Jedním z velkých moderních zdravotních „objevů“ totiž je fakt, žeke svémuživotu a zdraví nejen svého srdce a cév potřebujeme – přímý kontakt se zemí

Pokračovat ve čtení →

Shares

…moji lidé

Když jsem byla ještě úúúplně nejvíc malinká, tak to bylo prima.  Byla jsem schovaná sice ve tmě, ale v teple a v bezpečí.

A žďuchalo se nás tam několik. Mamka nás sice občas okřikla, ale věděla jsem, že je to z lásky. Chodila s námi na procházku, proběhnout, poválet v trávě.

Občas jsem slyšela nějakej ostrej křik, pak mámino naříkání, někdo  do ní strkal, občas ji i nabil,  a nadával jí, tak jsme se jen všichni skrčili, ani jsme nedutali.

Až jednou….
Skučela, strašně nás něco tlačilo, a najednou mi  mí bráškové zmizeli a než jsem se stačila vzpamatovat, šup a byla jsem u nich i já.
Aleee…byla mi stráááášná zima, měla jsem hlad, fňukala jsem a kňučela, nic jsem neviděla. Moje máma si mě našla, olízala mě, a spolu s ostatními mě čumákem strčila blíž k sobě. Nikdy dřív jsem to nezažila, ale byla jsem ráda, že mě máma chrání.
Jenže po nějaký době bylo zase slyšet křik a nadávky.

Kristepane, tak už to vyklopila, ale to se na to můžu vy**at, takovejch krků živit, necháme si jen toho nejsilnějšího, ostatní půjdou z domu!!!

Lekla jsem se strašně moc.
Pokračovat ve čtení →

Shares

Utopený trpaslík – polévka

…pár tipů na (nejen podzimní) polévky.
S dýněmi jsem si nikdy netykala a polévky obecně moc nejím.
Jenže….se to změnilo. Syn dostal dýni hokaido a požádal o polévku.
Koukala jsem trochu překvapeně, protože je „masovej“, ale dobře….
Poprvé to byl vyloženě „hokus-pokus“, ale protože si děsně pochutnával, zkoušela jsem dál.

Utopený trpaslík:Pokračovat ve čtení →

Shares

Zavřeniny

Neeeee, nechybí tam písmeno „a“ !

Jsou to opravdu zavřeniny, protože se ovoce, zelenina, cokoliv, jen nastrká do sklenice a fest se zavře víčko!

Je třeba mít sklenice v chladu, nejlépe třeba ve sklepě či v nějaké komoře, nemusí být v lednici.

A občas (cca 1x týdně) je zkontrolovat, ovoce se „potí“ a když je sklenice orosená, rosa stéká na dno a ovoce se pak ve vodě začne kazit. Já jsem to vyřešila tak, že jsem na dno sklenice dala kousek zmuchlaného novinového papíru, případně třeba kousek pomačkaného kartonu od vajíček, a voda se do toho papíru vsákla.

Je překvapivé, jak takhle primitivním způsobem vydrží ovoce dlouho.

Konkrétně hroznové víno jsem zavřela někdy v půlce srpna a drží dodnes, tj. listopad.

Samozřejmě, že si můžeme „skočit“ do obchodu a všechno si koupit, ale když už vám to vyroste na zahradě, tak…

Vyzkoušejte to taky, doporučuji!

Shares

Plešatění

Taky ji máte?

Ehm…cože? Alopecie, nebo – li vypadávání vlasů. Na toto téma si můžete přečíst kvanta informací na webu a taky kvanta diskuzí. Někomu pomohly mořské či sladkovodní řasy, jinému mladý ječmen, dalšímu různé vodičkymastičkypastičkypilulkyakdovícodalšího, dokonce mi jeden chlapík říkal, že si pleš potírá slepičím trusem, ale to už je asi fakt extrém.

Nebavím se o řídnutí vlasů, to přichází většinou s věkem, u mužů i žen, a příčinou může být kromě jiného nízká hladina testosteronu.
Musíme ale hledat příčinu a musíme ji hledat sami, protože co doktor, to názor.
A jen málokterý doktor vám nabídne, že vam udělá krevní odběry na rozbor hladiny právě zmíněného testosteronu, ostatních hormonů, vitamínů, kolagenu, minerálů a stopových prvků.

Proč? Protože je to vyšetření finančně náročné a na vypadávání vlasů se ,,neumírá“, tak co…?
Pokud je příčina zjevná, (chemoterapie, ozařování například) asi není co řešit.
Pokud ale nevíte, je nutné se zastavit, a jít hodně do hloubky.
Zamyslet se, třeba i hodně daleko do minulosti, co vás kdy potkalo traumatizujícího, co jste sice přestáli, ale po dlouhé době se to může projevit tak, že se vám najednou ve kštici udělá pár lysinek.
Pokračovat ve čtení →

Shares

Úžasný pomocník, který pracuje zadarmo…

…VÍTE KTERÝ? 

NE?

Tak jen pro jistotu:

ÚPLNĚK!

Úplněk nás provází celý život každý měsíc, nebo, lépe, každých 28 dní, čili občas může být v měsíci i 2x.

Vím, že (asi) víte o účincích úplňku.

A je stará známá prvda, že má bezeporu na náš život poměrně značný vliv.

Pro citlivé jedince obzvlášt může být až život komplikující, ať už je to nespavost, bolest hlavy, nervozita, či jakýkoliv jiný.

Má ale bezesporu i velké, opravdu velké výhody.

Jaké?
Po úplňku se rychle hubne, jak ubývá (couvá) měsíc, couvá i naše váha.

Doporučuji tedy nejen tento, ale v podstatě každý měsíc, s redukcí váhy začínat (nebo ji zintenzivnit) jeden až dva dny před úplňkem:

Pokračovat ve čtení →

Shares