Stojí ta „kobliha“ (zmrzlina, pivo, cokoliv…) za to?

Tohle je jen modelový příklad, jak to může dopadnout, když si do hlavy nacpeme jídlo, aniž máme hlad, a aniž myslíme na to, jak to za pár měsíců může dopadnout…

Když si každý den dáte jednu jedinou koblihu (tu obyčejnou, pocukrovanou, s marmeládou uvnitř, žádný vytuněný koblížek s dírou a s polevou), tak je to cca 8 až 10 kilo za rok navíc! Když k tomu přičtete hambáč ve sladký pšeničný housce nejmenovanou hnědou sladkou bublinkovatou limonádu, tak je to dalších zhruba 10 kilo navrch.

Proč tohle děláme?

Proč si takhle huntujeme tělo? (já teda ne…)

 

Těžká odpověď a ani se o ni nesnažím.

O co se ale snažím je, naučit vás, že prostým přeprogramováním nevhodných a hlavně nevědomých stravovacích návyků můžeme překvapivě efektivně, nevědomě a bezbolestně zhubnout.

 

 

 

Moje nejbolestnější zhubnutí

Můj starší syn Vojta byl vymodlené dítě. Doslova a do písmene.

Dělala jsem psí kusy, než jsem ho vůbec mohla mít, absolvovala jsem několik zákroků a výkonů, a ve finále poměrně složitou operaci neplodnosti, po které jsem po třech měsících otěhotněla.

Narodilo se krásný a naprosto tutový miminko, plné síly do života, a já měla okamžitě (ještě než ho odstřihli z pupeční šňůry) pocit, že ho mám odjakživa! 🙂

Léta se kutálela, za tři roky se narodil druhý syn.

Jedno léto, když jsem s nimi byla na chatě s mamkou a dvěma neteřemi, holčičky i s babičkou postupně dostaly střevní chřipku se vším, co k tomu patří 🙁

Stačila jsem odjet, když se začala projevovat u Vojtíška.

Ještě po cestě jsem se ale zastavila ve špitále…

. . . prosím tě, napiš mi pro děti něco proti průjmu. . . prosila jsem bývalého kolegu. . .

. . . endiaron moc nezabírá a uhlí taky ne. . . . . hele něco ti napíšu, ale bacha na to, musí se to brát, kór u malých dětí, jen po čtvrtkách, je tam hodně atropinu, ten blokuje centrum pro dýchání, tak dej majzla, ať ti neujede ruka. . . upozornil mě doktor. Ano, tohle jsem jako zdravotní sestra věděla, ale radu jsem ocenila.

. . . Jasně, neboj. . . a děkuju. . . proběhla jsem lékárnou a jeli jsme.  Na jinou chatu, kterou jsme v té době měli najatou.

Bylo to děsný. S Vojtou se to rozjelo na plný pecky. Bylo mi jasný, že   takhle malý dítě (bylo mu necelých pět) se  dostane do metabolického rozvratu coby dup, hlídala ho, vařila bylinkové čaje, povídala mu pohádky, hrála si s ním.

Byl vždycky klidné a tiché dítě, vztekal se málokdy, i když byl nemocný, nezlobil, mnohdy si vystačil sám, jen s hromádkou dřevěných kostek, s legem, nebo pastelkami a kouskem papíru, formelínou.

Dávala jsem mu 3x denně čtvrtku léku, jak poradil doktor, hodně pít, bříško ho nebolelo, teplotu neměl, už nezvracel, ale průjem přetrvával.

Konzultovala jsem všechno s doktorem po telefonu, ke kterému jsem chodila na nádraží nebo do hospody, nebyl důvod k panice, byli jsme relativně v klidu, i když omezení v pohybu, Vojtík nemohl ven, nepouštěla jsem ho ze zahrady, chtěla ho mít na očích. Smlouval, prosil, že chce za klukama. Vysvětlila jsem mu, že je nemocný a že musí být jen na zahradě. Vcelku bez problému to pochopil. Bylo hezky…

Malý se držel, ten měl sice taky kakání častější, ale zatím bez výrazných obtíží.

Překulily se asi dva tři dny, manžel byl s námi, považovalajsem to za svátek, že si vzal pár dní volna, byl v práci od nevidím do furt…brala jsem to s povděkem, že je doma, když jsou kluci nakřapaní.

Bylo po obědě, kluci se najedli, chtěla jsem je dát spát. Na stůl jsem položila zavřenou krabičku, ve které byla zavřená lahvička s lékem, že dám Vojtíškovi zase čtvrtku a pak je uložím do postýlek. Celkem bez protestů chodili po obědě spát oba.

. . . Mami ee. . . nahlásil malej Jára. Byly mu necelé dva roky. Vojta stál opodál a čekal.

Posadila jsem Járu na nočník, nalila oběma klukům do hrnečků čaj, zase se sehnula, vyčůranému Járovi natáhla kaťata i s plenou, zapnula kšandy, vzala do ruky nočník, že ho dojdu vylít, a když  jsem se otočila zpátky ke stolu, zůstala jsem jako solnej sloup.

Krabička s léky byla otevřená, lahvička taky, pilulky vysypané na stole a Vojta v ruce hrnek a pil čaj.

Ve zlomku vteřiny mi prolétla hlavou věta, kterou mi řekl doktor:

. . . Bacha na předávkování, jinak se ti udusí!!!. . .otevřenými dveřmi jsem mrštila nočník na zahradu, zařvala na manžela, do toho na Vojtu:

. . . kolik jsi toho spolknul????

. .. asi tak. . . roztáhl všechny prstíky na jedné ruce. . .

Když maminko, já chci už bejt brzo zdravej, abych moh´ už za klukama, tak jsem si vzal víc. . .  vysvětloval se slzami v očích. . .

Vysypala jsem zbytek, bleskově spočítala, kolik by jich asi mělo být a zjistila, že skutečně spolknul minimálně čtyři. . .

Manžel už stál vedle mě.

. . . Musí zvracet!!!!! Vykřikla jsem . . .  Neptal se. . .

Pokračovat ve čtení →

Tři berličky pro zdraví

Jaký berličky?

Na co berličky?

Mně stačí hrst léků, co mi napsal doktor a co musím každej den nacpat do hlavy…(říkáte si třeba)

Jistěže, i tohle je možnost.

A volba každého z nás, jak svoje zdraví uchopí. A pochopí.

Totiž: nemusíte být nejdříve nemocní, abyste mohli být zdraví.

ZDRAVÍ je, nebo by mělo být, NORMÁLNÍ stav. 

Tak tomu trochu pomůžeme

♥ Berlička první:

  • Ranní čaj z kurkumy, skořice, medu a citron.šťávy

Primitivně jednoduchý recept na hubnutí, zachování či znovunabytí energie, a posílení imunity

Pokračovat ve čtení →

Máš ji asi proto, že nejsi chlap (?)

,,Víš, proč nemaj´celulitidu chlapi?“

 

Protože je fakt hnusnááááá…!!!!

 chacha…jakože vtípek…

 

Taky jste to už někde slyšela, viděla, četla, že jo?

 

Njn…co naděláme, máme to tak od přírody, protože máme v těle podstatně víc podkožních tukových buněk, než druhá půlka lidstva. A nemít žádný a vypadat jako chlap…to raději nějaká ta celulitida…no ne? 😉

Podívejme se na to rozumně: ona příroda ví, co dělá a proč to dělá.

Netrapte se ptákovinama ve smyslu, jaká je tamhleta modelka krásná a tamhleta héééérečka úžasná i v plavkách. Kolik jich znáte osobně a kolik z nich jste viděla ,,živých“?

Za jejich vytuněnou  fyzickou bezchybnost může z valné  většiny šikovnej grafik…

No nic to asi neměmí na faktu, že vás ta pitomá celulitida občas pěkně štve, žejo?

Takže když jsem absolvovala ozdravný půst a jako další zcela nečekaný efekt se mi ta clltd smrskla, hodila jsem všechny zkušenosti na papír (teda do E – booku) a napsala pro vás tuhle knihu.

  • Dozvíte se v ní:
  • co
  • jak
  • a proč dělat a hlavně NEDĚLAT, aby její efekt byl maximální.

Knihu si můžete objednat tady

Netrapte se zbytečně…

….jestli jste ve svém těle spokojeni, nemáte žádný zdravotní ani psychický  problém, jste v pohodě, tak na to, co vám vykládají pomazané hlavy okolo vás, se v klidu vykašlete.

Jestli ovšem červík pochybností přece jen trochu kouše,

stáhněte si můj E-book ZDARMA ,

přečtěte si ho a teprve PAK se rozhodněte, zda se sebou chcete něco udělat.

Přeji vám bezbolestné rozhodnutí.

 

Voda…voda…VODA!

Pijte!

A pijte hodně! 

Samozřejmě sa bavím o VODĚ!

Když nebudete hodně pít, tak prostě nezhubnete!

 

Voda není jen hádvěó ;o) Moudra našich předků platí dodnes. Pole, na kterých ležel sníh, jsou podstatně úrodnější, semena rychleji klíčí a klasy jsou bohaté a těžké.

Jak je možné, že se lidé, žijící v extrémních podmínkách, dožívají v plném zdraví vysokého věku?

Nejedna studie hovoří o tom, že  voda z ledovců (potažmo z ledu) má úplně jiné vlastnosti, než voda studniční, kohoutková…

Led je považován za minerál (Led, chemický vzorec H2O, je šesterečný minerál.
Led má své specifické místo mezi ostatními minerály, i když se většinou v mineralogických systémech neuvádí vůbec nebo pouze okrajově

Struktura ledu je důležitá proto, že ideálně odpovídá struktuře biomolekul, neboli velkých molekul bílkovinných látek (koloidů) a nukleonových kyselin, hlavních nositelů životních funkcí a dědičnosti.Pokračovat ve čtení →

Budulínek taky baštil hambáče? (aneb Zhoubná pšenice)

Principem tloustnutí je nerovnováha mezi příjmem energie a jejím výdejem. Energie se počítá v kaloriích.

Ale je velký rozdíl v tom, jestli spolykáte kalorie v kedlubnách nebo v hamburgerech 🙂 🙂

Tvrzení, že  celozrnné výrobky jsou zdravé, je bezdůvodně proklamované s ohledem na ,,byznys“ nadnárodních molochů potravinářských řetězců, fast foodů, pekáren a potažmo s tím ruku v ruce jdoucího farmaceutického průmyslu. Tzv. Reklama na všechno možné, tedy i na chléb, pečivo, léky, se na nás hrne z televize (a nejen z té) denně (tedy na mě ne, já TV nemám ;o))  )

Co to je reklama? Re….je opakování,obnova. Re..klama….je opakování klamu, není – liž pravda? ;o)

Proč by měly být  celozrnné (nebo obyčejné) housky zdravé?

Laicky řečeno: Obilovina je složitý cukr, který se v organismu rozštěpí na jednoduché cukry a po cukru se CO?????

Po cukru se TLOUSTNE!!!

A když jste tlustí, dříve či později budete taky CO? NEMOCNÍ!!!

Zní to tvrdě? ANO! Ale je třeba se podívat pravdě do očí!

Netvrdím samozřejmě, že poté, co jsem si tohle přečetla, jsem nekousla do chleba nebo do housky, kousla, ale na prstech jedné ruky bych spočítala, kolik ks pečiva sním za měsíc.

A taky žiju :o) Jde jen o zvyk.

A když se rozhlédnete kolem sebe, třeba v nějakém obchoďáku ve frontě u kasy nebo v jiné frontě, kde lidé tráví čas s vidinou tolik oblíbeného karbanátku ve sladké housce, který ještě zakydnou tatarkou nebo sladkým kečupem , a  celé to korunují přeslazeným hnědým  nápojem  s hromadou ledu a bublinek (proč proboha?…jen tak mimochodem….v jednom litru zmíněného oblíbeného nápoje je cca 20 kostek cukru!!! Kolik ho denně vypijete ???), tak zcela bezpečně poznáte ,,pšeničné obličeje „.

Já je poznám na dálku!

Vypadají většinou jako ,,koblížek“ , neřku – li ,,Budulínek“…

Tak se, prosím, zamyslete, a přečtěte si knížku doktora

Williama Davise: Život bez pšenice.Pokračovat ve čtení →

Jen jednou za uherský rok a pak se divíte?

Jak často se vážíte?

 

(myslím na váze, jinak…važte si sami sebe jak nejvíc dokážete) Jestli jen občas, párkrát za rok a jen tehdy, když už se musíte „potápět s nádechem“když si zavazujete boty, tak to je ouplně, ale ouplně BLBĚ!

Víte proč? Protože nemáte svou váhu pod kontrolou a pak jste, mírně řečeno, šokovaní, ne-li přímo na**štvaní…a nejhorší je, že můžete být naštvaní JEN sami na sebe!

Takže:

Pokračovat ve čtení →

Taky je vám to divný???

aneb dááááááááááááávno překonaná dogmata…

 Dalo by se vůbec dohledat, kdy kdo prvně přišel s tím, že je nejlepší jíst v podstatě celý den jen s krátkými přestávkami??

Asi těžko, přesto se tohoto zkostnatělého nesmyslu mnozí drží jako klíště. Ale proč?  Jíst po třech hodinách celý den znamená jíst 6x denně!!!A když se najíte, stává se vám, že jste po chvíli malátní? Že se vám chce spát?

A víte proč tomu tak je???

Protože při trávení je třeba vyšší přísun krve do oblasti trávicího traktu, tělo sem pošle (obrazně řečeno)většinu krve z ostatních orgánu, tj. i z mozku. Trvá to asi hodinu….

Jinými slovy: Pokračovat ve čtení →